Začalo to v létě 2018. Určitě to všichni znáte, projíždíte Instagram, díváte se na fotky. Po nějaké době na vás začnou vyskakovat fotky s jídlem (nyní už spíše videa), vy nad tím slintáte a koukáte kolem sebe, co byste snědli. Což je i můj případ a díky tomu jsem se dostal k focení.
Byl to takový prvotní impulz k tomu, abych se začal více zajímat o focení jídla a focení celkově. Začal jsem fotit na mobil, tenkrát to byl iPhone X. Co jsem fotil? Samozřejmě jídlo v restauracích, různé sladkosti, které jsem koupil v obchodě nebo třeba jen namazaný chleba s tvarohem zdobený pažitkou, kdy v pozadí pak byla kuchyňská linka s květináčem pažitky. Nejčastěji jsem ale fotil bonbóny M&M, kvůli jejich barevnosti, nebylo s tím moc práce na přípravu, a protože jsou moc dobré! 😁 Různě jsem je přesouval, fotil na různých místech a za různého světla. Dokonce jsem i použil svojí černou bundu jako podklad, protože jsem neměl žádné propriety ani různá pozadí a nechtělo se mi kvůli focení mobilem nic kupovat nebo mě to spíše ani nenapadlo. Tenkrát mě ani nenapadlo, že při produktovém focení má být vidět brand, protože co si budeme povídat, tohle už byl pokus o produktové focení.
Takhle to šlo cca půl roku a focení mě stále nepřestávalo bavit! Řekl jsem si, že je čas se posunout dál a zainvestovat do fotoaparátu. Tenkrát jsem spolupracoval s firmou, která spolupracovala s firmou Canon. Tudíž jsem se zaměřil na značku Canon a koupil svůj první foťák – zrcadlovka Canon EOS 200D se setovým objektivem EF-S 18 - 55 mm f/4-5.6 IS STM. První fotka, kterou jsem s ním večer vyfotil, byl burger s hranolkami, který jsem si objednal. Pak jsem ještě párkrát zkoušel fotit jídlo, ale tím záliba focení jídla skončila.
Ptáte se proč? Na to je jednoduchá odpověď. Začalo totiž jaro, vše krásně kvetlo, všude plno různých barev, ideální čas pro člověka začínající s focením. Rázem máte plnou kartu fotek a ani nevíte jak. I když se většina fotek smazala, šlo o tu zkušenost, stále dokola fotit, fotit a posouvat se dál. Musíte se ze začátku poprat se základním nastavením a pochopením expozičního trojúhelníku. Zrcadlovka v hledáčku neměla zobrazenou fotku, jak bude vypadat po vyfocení, jako to mají nyní bezzrcadlovky. Pak se zase soustředíte na ideální světlost na fotce, ale při kontrole fotky, v ideálním případě už ve foťáku, zjistíte, že je fotka rozmazaná. Musel jsem na internetu hledat, proč tomu tak je, než jsem zjistil, že ostrost fotky má co dočinění s rychlostí závěrky (nastavením času).
Právě díky hledání na internetu jsem začal přicházet na další různé tipy. Například dlouhá expozice, bokeh, rozdělení si obrazu na třetinky. Ale začal jsem se potýkat i s problémy. Jelikož jsem fotil spíše večer, tak světlo občas nebylo moc ideální a musel jsem sáhnout po větším ISO, což s sebou samozřejmě přineslo velký šum na fotce.
Uběhl měsíc či dva a začal jsem pokukovat po dalších objektivech, abych nefotil stále jen na seťák. Ze všech stran jsem slyšel, že fajn univerzální rozsah je 24 - 70 mm. Šel jsem tedy do něj, přesněji do Canon 24 - 70 mm f/4 L IS USM. Hned na první focení jsem šel do Pražských ulic s kamarádkou a kolegyní, která také fotila, ale už na větší dělo. Zde jsem si tenkrát poprvé zkusil focení architektury, ale také portrétů, protože jsme se fotili navzájem. Při dalším focení jsme šli do přírody, kde jsem si poprvé vyzkoušel dlouhou expozici na potůčku. Tenkrát jsem ještě neměl stativ, takže jsem improvizoval a foťák si jen položil na hranu lávky, aby bylo vidět na potůček. Nastavil jsem si časovanou spoušť na 2 vteřiny, přivřel clonu a nastavil nízký čas. Nebylo to bůh ví co, neměl jsem žádný ND filtr, venku bylo ještě světlo, ale i tak ten výsledný efekt dlouhé expozice byl na fotce vidět. Co vám budu povídat, bylo to boží, byla to má první dlouhá expozice, to nadšení je nepopsatelné.
Začal jsem samozřejmě fotky dávat na Instagram, komunikovat s dalšími lidmi, kteří také začínali fotit a sledoval profíky, které jsem obdivoval, jak mají krásné fotky. V práci jsem začal sdílet své nadšení do focení a kolegyně se zeptala, zda bych ji nevyfotil portrétní fotky, aby měla na sociální sítě. Byl jsem nadšený, i když jsem krom kamarádky žádné lidi nikdy nefotil, souhlasil jsem - byla to totiž výzva a možnost se posunout zase o krok dál. Domluvili jsme si termín, místo a šlo se fotit. Tenkrát jsem už věděl, že je fajn fotit odpoledne/večer, když je zlatá hodinka před západem slunce. Focení šlo skvěle a já díky tomu začal chtít více fotit lidi. Právě hlavní fotka tohoto článku je jedna z těch fotek. Člověk si u toho popovídá, zasměje a ještě u toho fotí. To je ideální ne? Samozřejmě, ne vždy to může být tak růžové, záleží na jaké lidi narazíte, ale já musím zaklepat, vždy jsem fotil fajn lidi se super náladou.
A to je vlastně celý příběh o tom, jak jsem se dostal k fotografování. Od té doby mě focení stále nepustilo, baví mě a posouvám se dál. I když jsem se za tu dobu hodně posunul kupředu, stále je co se učit a objevovat. Hlavní je se nebát něco zkusit a že nemáte foťák nebo nějakou drahou techniku? To vůbec nevadí, stačí ti telefon s foťákem a můžeš začít fotit. Hlavně nezapomenout na to, že drahá technika z nikoho profíka neudělá, je to jen o tom fotit a fotit, protože krásné fotky zachycuje hlavně fotograf.
A jak to máte vy? Fotíte, teprve se chystáte nebo vás to jen láká? Dejte nám vědět skrze sociální sítě do komentářů nebo klidně do zpráv a můžeme si o tom popovídat.
